Pokračování námětu naleznete v článku:
Tichá revoluce.

Svědkové Jehovovi a otázka krve
– čí volba a čí svědomí?

Převzato z časopisu Dingir č. 3, 2005.

Svědkové Jehovovi (dále SJ) jsou jako skupina známí svým odmítavým postojem ke krevním transfuzím. Málo se však ví, že mnozí z nich se ocitli v pasti vlastního náboženského systému, a ačkoli s naukou o odmítání krve nesouhlasí, nemohou svůj odlišný názor veřejně zastávat.

Některé milníky vývoje nauky SJ o krvi:

1892 - První zmínka týkající se otázky krve ve Strážné věži. Russellův názor byl, že příkaz v knize Skutků v 15. kapitole byl časově omezený a že jeho účelem bylo podpořit jednotu při přechodu ze Židovského věku do Křesťanské éry. Watchtower, vol.13, No.2, 1892, p.349-352

1923 - Článkem s titulem „Očkování je podvod“ začal odpor Společnosti Strážná věž k očkování. Golden Age, vol.4, 1.3.1923, p.211

1940 - Zpráva o doktorovi, který daroval čtvrtinu své vlastní krve během pohotovosti. Je vykreslen jako hrdina. Consolation, vol.21, 25.12.1940, p.19

1945 - Transfuze krve a krevní produkty jsou oficiálně zakázány jako „pohanské a Boha znesvěcující“. Watchtower, vol.66, No.13, 1945, p.198-201

1949 - O transplantacích orgánůje pojednáváno jako o přijatelných „zázracích moderní chirurgie.“ Awake!, vol.30, No.24, 1949, p.19-20

1952 - V dopise z 15.dubna 1952 je očkování, např. proti neštovicím, nyní oficiálně dovoleno. Watchtower, vol.73, No.24, 1952, p.764

1954 - Krevní séra jsou nepřijatelná. Awake!, vol.35, No.1, 1954, p.24

1958 - Krevní sérum je přijatelné. Např. antitoxin proti záškrtu nebo gamaglobulin mohou být užity jako věc osobního rozhodnutí. Watchtower, vol.79, No.18, 1958, p.575

1961 - Přijetí krve nebo zakázaných krevních produktů je postihnutelné vyloučením. Watchtower, vol.82, No.2, 1961, p.63-64

1961 - Rysy osobnosti, pohnutky ke spáchání vraždy a sebevraždy jsou přenášeny krví. Watchtower, vol.82, No.18, 1961, p.564

1963 - Krevní sérum je nepřijatelné. Rozhodnutí z roku 1958 je změněno. Jakákoliv frakce krve je nyní pokládána za živinu a zakázána. Rozhodnutí neplatí pro očkování. Watchtower, vol.84, No.4, 1963, p.121

1964 - Krevní sérum je v pořádku. Pouze o 21 měsíců později se postoj znovu změnil. Čtvrtý naprostý obrat během několika let. Watchtower, vol.85, No.22, 1964, p.680-3

1966 - Krevní transfúze je přirovnána ke kanibalismu. Watchtower, vol.87, No.13, 1966, p.401

1967 - Transplantace orgánů jsou podobné kanibalismu. Darování orgánů je nyní důrazně zakázáno. Watchtower, vol.88, No.22, 1967, p.702

1978 - Pacienti s hemofilií se oficiálně dozvídají, že mohou přijmout léčbu s krevními frakcemi. Watchtower, vol.99, No.12, 1978, p.30-31 (česky Strážná věž 11/89, samizdat)

1980 - Transplantace orgánů již dále nejsou považovány za kanibalismus, a starší nemají podnikat právní kroky proti svědkům, kteří mají transplantován nějaký orgán. Watchtower, vol.101, No.6, 1980, p.31 (česky Strážná věž z 1. června 1982, str.32)

1994 - „Mladí lidé, kteří dali Boha na první místo“ -článek o mladých Svědcích, kteří zemřeli proto, že nepřijali krev. Probuďte se!, vol.75, No.10, 1994, p.3-15

1995 - Svědkové mohou za jistých podmínek vrátit zpět do těla svoji vlastní krev. Akutní normovolemická hemodiluce a metoda sběru vlastní krve pomocí „Cell-Saveru“ jsou přípustné. Tyto metody v sobě zahrnují krátké uskladnění krve mimo tělo. Strážná věž, vol.116, No.15, 1995, p.30

1997 - Společnost Strážná věž toleruje svědkům Jehovovým v Austrálii přijmout novou léčbu, která zahrnuje transfúzi bílých krvinek. Ty jsou ale ještě stále na seznamu zakázaných produktů z krve. Procedura se jmenuje „autografting“ a má charakter spíše transplantace než transfúze (týká se leukocytů CD34+). Arch Intern Med. Vol.157(15), p.1753-7, vydala AMA

2000 - Společnost Strážná věž zavádí významnou změnu v nauce o krvi: „...Pokud však jde o frakce těchto základních složek, musí se každý křesťan po důkladném rozjímání spojeném s modlitbou rozhodnout sám na základě svého svědomí.“ To poskytlo podklad k přijímaní roztoků na bázi hemoglobinu přenášejících kyslík. Strážná věž, vol.121, No.12, 2000, p.29-31

Historické pozadí

Rozvoj transfuzní medicíny umožnilo pochopení antigenních vlastností krve, které započalo objevem krevních skupin dr.Jánským v roce 1907. Pokračovalo dalšími výzkumy v 1.polovině XX.století až k objevu Rh faktoru v roce 1940 (Landsteiner a Wiener), který definitivně odstartoval široké použití krve v lékařství.

Karikatura uveřejněná v časopisu Zlatý věk v roce 1939 (Golden Age, vol.20, 31.5.1939). Jako mnoho jiných obdobných karikatur z tohoto období se snaží vštípit strach z očkování. (Zvětšení + další obrázky - viz zde.)

Postoj SJ k lékařství a krvi se postupně vyvíjel přes mnoho zcela protichůdných názorů. První prezident Společnosti Strážná věž pastor Russell ve svém komentáři ke Skutkům 15:29, který SJ používají jako jeden z klíčových biblických textů pro odůvodnění zákazu přijímání krve, uvádí, že se jednalo o nařízení časově omezené na situaci v I.století. Jmenování C.J.Woodwortha, známého extrémními osobními názory na vědu a medicínu redaktorem časopisu Zlatý věk (dnešní Probuďte se!), dalo počátek nauce o krvi. Od roku 1923 až do jeho smrti v roce 1951 měli SJ oficiálně zakázáno očkování. Tento absolutní zákaz trval i přes to, že postupem let se již některé typy očkovacích látek z krve ani nevyráběly. Zákaz očkování například proti neštovicím stál pravděpodobně mnohé SJ život, neboť jen v USA bylo zaznamenáno v roce 1921 100.000 případů s úmrtností až 40%. V některých státech nemohly děti SJ bez očkovacího průkazu navštěvovat školy a závažná omezení nastala pro organizaci SJ po 2.světové válce při nemožnosti vycestování zástupců do některých zemí. V roce 1952 byl zákaz očkování oficiálně odvolán, a očkování přestalo být považováno za jedení krve a přirovnáváno ke smilstvu.

Mezitím byly v roce 1945 Strážnou věží oficiálně zakázány transfuze krve a přijímání produktů z krve jako "pohanské a Boha znesvěcující". V průběhu dalších let se ukazovalo, že je problematické dodržovat absolutní zákaz přijímání jakékoliv části krve, a byla vydávána rozhodnutí, které části krve smí křesťan přijmout na základě tzv. „vlastního“ svědomí, a které nikoli. Ohledně přijímání krevního séra v letech 1954 až 1978 nejméně šestkrát došlo vždy k naprosté změně mezi jejich zákazem a povolením. Obdobně tomu bylo i s transplantacemi orgánů, které byly střídavě označovány za „zázraky moderní chirurgie“ a „kanibalismus“. Je třeba mít na mysli, že od roku 1961 bylo Strážnou věží jasně ustanoveno, že přijímání krve a nepovolených produktů z krve je zřeknutí se víry a má být potrestáno exkomunikací. A tak bylo - a je dodnes - dosaženo, aby se SJ měnícími se a mnohdy protichůdnými pokyny stále řídili. (viz tabulka „Některé milníky vývoje nauky SJ o krvi“)

Přenáší krev rysy osobnosti?

SJ používají tendenční a mnohdy zcela chybné a nevědecké argumenty pro podporu svých iracionálních postojů. V době zákazu očkování Společnost Strážná věž například tvrdila, že neexistují takové věci jako je vzteklina, a že původcem mnoha infekčních chorob je hliníkové nádobí. Toto bylo také dokumentováno v mnoha karikaturách, které vycházely v této době v časopise Zlatý věk. Později přišla Společnost Strážná věž s „vědeckým názorem“, že krví se přenášejí rysy osobnosti a sklony ke špatnému jednání, jako třeba k vraždě apod., a že tak může dojít k „transplantaci“ cizí osobnosti.

Jaká je pravděpodobnost přenosu HIV transfuzí?

Objev AIDS v roce 1981 poskytl Společnosti Strážná věž argument k vytvoření až panické fobie z této nemoci mezi SJ. Tato fobie trvá dodnes, neboť SJ nejsou ve své literatuře vyváženě informováni o skutečných rizicích. Současné postupy testování krve v transfuzních stanicích vyspělých zemí posunuly riziko nákazy krví virem HIV z 1:100 podaných transfuzních jednotek v roce 1983 na hodnotu 1:1 800 000 v roce 2001 1) . V České republice je díky nízké prevalenci AIDS v populaci riziko ještě mnohem nižší 2) .

Je tento (ne)souhlas „informovaný a svobodný“?

Při odmítání transfuzí krve SJ argumentují před právníky a lékaři svým právem na „svobodný a informovaný souhlas (nesouhlas)“ s léčbou, daným nejvyššími právními normami ³⁾ . Je jistě oceněníhodné, že z části díky tomuto postoji došlo k pokrokům v transfuzní medicíně, neboť mnozí lékaři se snaží požadavku SJ vyhovět. Na druhou stranu však většina lékařů netuší, že se nejedná ani o „svobodný“ ani o „informovaný“ nesouhlas.

... systém, ve kterém se SJ nacházejí, vytváří nepřiměřený tlak, a je tak zpochybněno, zda se vůbec o svobodné rozhodnutí může jednat. Tzv. „vlastní svobodné“ rozhodnutí jednotlivce je podmíněno faktory, které mohou stát mnohem výše než zachování vlastního života ...

Každé rozhodnutí je ovlivněno informacemi a určitým „tlakem“ okolí. V tomto případě však systém, ve kterém se SJ nacházejí, vytváří nepřiměřený tlak, a je tak zpochybněno, zda se vůbec o svobodné rozhodnutí může jednat. Tzv. „vlastní svobodné“ rozhodnutí jednotlivce je podmíněno faktory, které mohou stát mnohem výše než zachování vlastního života. Je to trest exkomunikace, který s sebou nese zpřetrhání někdy jediných přátelských vazeb, které jedinec má, se všemi sociálně-ekonomickými důsledky. Je to hrozba zničení v Armagedonu – při Božím soudu – kvůli nedodržení příkazu. A je to především fakt zřeknutí se víry, a tím zklamání Boha i přátel. Takové „svobodné“ rozhodnutí smí být správně učiněno jedině v souladu se současnými - a jak bylo ukázáno výše - neustále se měnícími názory Společnosti Strážná věž. Že je to pouze výsledek doktríny Společnosti a nikoli skutečný svobodný názor jednotlivce, učiněný na základě vlastního svědomí, dokládá fakt, že pokud Strážná věž ustoupí od některého ze zákazů, nestává se, že by někdo ze SJ trval na dřívějším širším omezení v léčbě (např. dnes již povolené transplantace orgánů nebo přijímání koagulačních faktorů z krve při hemofilii). Na základě jakého svědomí se tedy jednotlivec rozhoduje? Je to skutečně jeho svědomí a jeho svobodná volba nebo je to imputované „svědomí“ organizace?

Rozhodnutí není ani „informované“. SJ sice budí před lékaři dojem dobře informovaných laiků, ale znalosti, které o transfuzní medicíně mají, jsou tendenční a jednostranné. Ve svých publikacích jsou vyučováni pouze o rizicích transfuzí, a jsou jim předkládány především příklady úspěšně vyléčených jedinců bez použití krve. O skutečných rizicích získání infekční choroby z krve a o procentuálním riziku smrti nejen že nemají tušení, ale jsou také vyučeni argumentům lékařů o předání těchto informací vzdorovat. V dnešní době je situace taková, že drtivá většina SJ žije v iluzi, že úplně všechny situace se dají vyřešit bez použití krve, pokud naleznou „správného“ lékaře. Otázkou k diskuzi je, zda takový „svobodný a informovaný (ne)souhlas“ zapadá do výkladu zmíněných nejvyšších právních norem a zda je správné jej v tomto případě přijmout.

Logo reformního hnutí

Současnost a disidentské hnutí

V 90.letech minulého století dospěla nauka Společnosti Strážná věž o krvi do absurdní a zcela nekonzistentní roviny. Jedněmi ústy totiž tvrdí, že SJ dodržují Boží zákon o zákazu přijímání krve, a zároveň vyjmenovává desítky jednotlivých složek krve a postupů s krví, které mohou SJ „na základě svědomí“ přijímat. SJ nepřijímají krev a zároveň přijímají krev. Díky rozvoji informačních technologií, zvl. Internetu, mohlo v roce 1997 vzniknout a nadále mezinárodně rozšiřovat svoji činnost disidentské hnutí mezi SJ. Tito SJ zjistili, že se již nemohou dále podřizovat této zhoubné nauce, ale že díky mnoha vazbám musí zůstat uvnitř organizace. O situaci byly publikovány články ve významných lékařských časopisech 4) . Svůj postoj tlumočili i nejvyššímu ústředí SJ v Brooklynu – tzv. vedoucímu sboru. Odpovědí na aktivity tohoto reformního hnutí bylo další „uvolnění“ v nauce. Od roku 2000 nesmí SJ přijímat pouze celou krev a čtyři hlavní složky krve – plazmu, červené a bílé krvinky a destičky. Naopak smí přijímat jakoukoliv frakci z těchto „základních“ složek krve. Smí přijímat jakoukoliv frakci z plazmy jako jsou třeba koagulační faktory nebo imunoglobuliny. A smí přijímat jakoukoliv frakci vyrobenou z ostatních složek krve, a to včetně hemoglobinu, sloučeniny přenášející v organizmu kyslík.

Prognóza

Pokud bychom přirovnali červenou krvinku ke kuličce rybízu, je to jako zakázat jíst rybíz vcelku, ale přitom umožnit sníst veškerý obsah rybízu bez tenké slupky. V podobném poměru je hemoglobin k červené krvince – tvoří totiž 97% hmotnosti krvinky.

To, že Společnost Strážná věž povolila přijímat hemoglobin, je velkým příslibem do budoucnosti. V plné nahotě to také ilustruje absurditu celé této doktríny. Pokud bychom přirovnali červenou krvinku ke kuličce rybízu, je to jako zakázat jíst rybíz vcelku, ale přitom umožnit sníst veškerý obsah rybízu bez tenké slupky. V podobném poměru je hemoglobin k červené krvince – tvoří totiž 97% hmotnosti krvinky. A nakonec lze sníst i samotnou tenkou slupku, neboť se již nejedná o základní složku, ale o její „frakci“.

Již několik let se v klinických zkouškách používají přípravky s bovinním hemoglobinem. A zdá se, že narozdíl od synteticky vyrobených přenašečů kyslíku na bázi fluorokarbonů, které jsou toxické, se mohou dostat do běžného použití především v akutní medicíně. Nejdále jsou v tomto zkoušení látky Hemopure © a Polyheme © . V odborné literatuře je také již zdokumentován příklad použití takové látky na pacientce z řad SJ 5) .

Představitelé SJ si nepochybně uvědomují, že zastávají chybnou nauku, a pravděpodobně doufají, že pokroky v lékařství umožní, aby tyto nové postupy nahradily klasické transfuze. Tím by mohla být nauka o zákazu krve nenápadně odsunuta do zapomnění, tak jako to již Společnost Strážná věž učinila s mnoha jinými naukami včetně neúspěšných předpovědí Armagedonu. Pokud však pokrok půjde pomaleji, dojde pravděpodobně k dalšímu rozvoji reformního hnutí mezi SJ, a Společnost Strážná věž se stejně nevyhne tomu, čeho se bojí nejvíce – prohraným soudním sporům s pozůstalými a obrovské finanční zátěži, kterou to přinese. To je pravděpodobně poslední důvod, proč tato absurdní politika trvá dosud, a proč se v pasti vlastního náboženského systému ocitli i sami představitelé Společnosti Strážná věž.

Michal Malý, Dingir. 2005;8(3):76-78

(Použité jméno je pseudonym, protože autor článku je stále svědek Jehovův. Bytostně a zásadně však nesouhlasí s naukou zakazující svědkům přijímání transfuze krve. Angažuje se v disidentském hnutí uvnitř organizace svědků Jehovových, jehož cílem je změna této iracionální nauky.)

Pokračování námětu naleznete v článku: Tichá revoluce.

Poznámky:

1) „Ještě nikdy nebyla zásoba krve ve vyspělých zemích tak zdravotně nezávadná jako je tomu dnes. Zatímco v roce 1983 se riziko přenosu HIV krví pohybovalo kolem 1:100 podaných transfuzních jednotek, v roce 2001 kleslo na hodnotu 1: 1 800 000. Krev je dnes tak "bezpečná", že klasické způsoby hodnocení, riziko nákazy prakticky neprokáží a pro dnešní odhady rizika přenosu HIV, HBV a HCV se vychází z matematických modelů.“ Citováno z: Busch M P, Kleinman S H., Nemo G J., Current and Emerging Infectious Risks of Blood Transfusions, JAMA, Vol. 289, 2003, No. 8, p. 959-961.

2) „V České republice je u dárců krve od dubna 2003 povinné testování HIV-1 antigenu (HIV p24Ag), doplňující dosavadní testování anti-HIV-1,2. To přináší zkrácení diagnostického okna HIV infekce o 4,4-7 dní. Reziduální riziko přenosu HIV infekce transfuzí se odhaduje na 0,33 až 2,5 na 1x106 odběrů. Vzhledem k nízké prevalenci HIV infekce v české republice je předpoklad záchytu pozitivního vzorku nejvíce 1x za 40 let při zvýšených nákladech na testování.“ Citováno z: Masopust J., Ročková R. Význam rozšíření screeningového vyšetření HIV infekce u dárců krve a krevních složek v České republice, Trans. Hemat. dnes, 9, 2003, No. 2, p. 59-64.

3) Např. Úmluva o lidských právech a biomedicíně, 96/2001 Sb m.s., článek 5: „Jakýkoli zákrok v oblasti péče o zdraví je možno provést pouze za podmínky, že k němu dotčená osoba poskytla svobodný a informovaný souhlas. Tato osoba musí být předem řádně informována o účelu a povaze zákroku, jakož i o jeho důsledcích a rizicích…“

4) Muramoto O., Bioethics of the refusal of blood by Jehovah's Witnesses: Part 1. Should bioethical deliberation consider dissidents' views? J Med Ethics. 1998 Aug;24(4):223-30. Review. Erratum in: J Med Ethics 1998 Dec;24(6):375.

5) „39-letá svědkyně Jehovova se dostala do ohrožení života v 31 týdnu těhotenství následkem odlučování placenty provázené těžkou anemií. Ztráta krve vedla k poklesu hemoglobinu pod 3 g/dL (normální hodnoty hemoglobinu u zdravé ženy jsou mezi 12-16 g/dL). S takto nízkou hodnotou hemoglobinu statisticky umírá 50 až 95% pacientů. Pacientka akceptovala podání (transfuzi) roztoku na bázi hemoglobinu (PolyHeme ©), který ji zachránil život.“ Citováno z: Cothren CC, Moore EE, Long JS, Haenel JB, Johnson JL, Ciesla DJ. Large volume polymerized haemoglobin solution in a Jehovah's Witness following abruptio placentae. Transfus Med. 2004 Jun;14(3):241-6.

Související odkazy:

Malý M. Tichá revoluce. Dingir. 2007;10(1):2-4.

Malý M. Symbol života povyšují nad život. Lidové noviny. 2. ledna 2007;20(1):11.

Život je svatý. Svědkové Jehovovi a otázka krve. Brno: L.Marek; 2006.

Ohlasy a diskuze - zde

Svědkové Jehovovi a otázka krve – čí volba a čí svědomí?