V této části se snažíme zdokumentovat závažné historické informace týkající se otázky krve. Dále je zde poukázáno na historický vývoj této otázky v publikacích Společnosti Strážná věž (WTS). Poslední část ukazuje vývoj v nauce o krvi až do současné podoby.

Otázka krve a ranní křesťané

Pohled na novodobou historii otázky krve v publikacích Strážné věže

Vývoj postoje Strážné věže ke krvi
 

Společnost Strážná věž učí, že se křesťané musí zdržovat krve, a že ranný křesťanský sbor chápal tuto věc jako všeobecné pravidlo. Pokud uvážíme, že Řecká písma (Nový Zákon) nikde nic takového neříkají, pouze na několika místech se hovoří o jedení krve v kontextu, aby nebyli uraženi Židé, pak nemá toto tvrzení skutečný podklad.

Společnost Strážná věž shledává užitečným odvolávat se v této věci na ranné Křesťanské pisatele. Je to poněkud překvapující, protože zároveň vyučuje o velkém odpadnutí od pravdy, které se objevilo po smrti apoštola Jana a většinou odmítá věřit slovům "Církevních otců" jako autoritě v jiných otázkách. Nadto, jestliže zkoumáme spisy těchto pisatelů, zjišťujeme, že s nimi lze těžko souhlasit v mnoha otázkách, a to dokonce i v základních naukách. Je to obzvláště pozoruhodné pro svědky, kteří na ně jindy mnohokrát útočí v pojednáních o "nejsvětější trojici" a odvolávají se na tyto spisy jako historický důkaz pro své stanovisko.

Nezpochybnitelné je, že tito "Církevní otcové" se dobře shodují pouze v nauce o původu Krista. Je známo, že jinak jejich názory jsou rozdílné. Počínaje Ariem, který zastával velmi podobná stanoviska jako Společnost Strážná věž, až po Athanasia, který dal počátek nauce o trojici. Odvolávat se na tyto muže jako autoritu v otázce krve není příliš korektní, jestliže je zároveň Společnost Strážná věž považuje za část odpadlého křesťanstva. Nicméně lze souhlasit s tím, že jejich spisy nám pomáhají porozumět, jak ranní křesťané chápali některé Biblické texty.

Uvažujme o některých ranných křesťanských rukopisech, na které se Společnost Strážná věž odvolává:

"A když po více než stu letech, v roce 177 n. l., náboženští nepřátelé v Lyonu (nyní ve Francii) falešně obvinili křesťany z toho, že jedí děti, jedna žena jménem Biblias řekla: "Jak mohou takoví lidé jíst děti, když nesmějí ani požít krev nerozumných zvířat?" -The Ecclesiastical History, by Eusebius, V, I, 26., (Eusebius, Církevní dějiny, Kniha V, 2.kap., str. 85).

První křesťané nejedli žádný druh krve. Tertullianus (asi 155-po 220 n. l.) ve svém díle Apologeticum (IX, 13, 14) ukazuje: "Zastyďte se ve své zaslepenosti před křesťany! My nepožíváme k hostinám ani trochu krve. Proto se zdržujeme i masa zardoušených zvířat, abychom se neposkvrnili ani krví, která zůstala v jejich vnitřnostech. Abyste ku příkladu mučili křesťany, dáváte jim jíst střeva plněná krví, třebaže víte, že to nemají dovoleno. Pak je z toho chcete obviňovat."

Římský právník Municius Felix, který žil asi do roku 250 n. l., poukázal na totéž, když napsal: "Ale nám není dovoleno viděti zabíjení člověka ani o něm slyšeti a lidské krve se tak varujeme, že dokonce nemáme ani krev zvířat k snědku určených mezi svými pokrmy." (Octavius, XXX, 6)" (Insight on the Scriptures, 1988, vol. 1, p.346, ang., Hlubší pochopení Písma, svazek 1, str. 1044-1046, Krev

Otázka krve nebyla ústředním bodem víry ranných křesťanů. Nenalézáme ji vyjádřenou v žádném z článků víry. Několik odkazů uváděných Společností Strážná věž spíše dokumentuje tehdy obecně známý zvyk nejíst krev. Tento zvyk byl používán jako argument proti velmi rozšířenému lživému nařčení, že křesťané pijí krev dětí. Tento oblíbený mýtus nepřátel mladé církve pravděpodobně vznikl na podkladě obřadu Eucharistie nebo-li Památné slavnosti.

V brožuře Svědkové Jehovovi a otázka krve (1977) byly použity stejné odkazy jako v knize Hlubší pochopení Písma. V poznámce pod čarou na straně 10 jsou vyjmenovány odkazy, které vypadají jako záplava dalších důkazů:

"Další stanoviska (z 2. a 3. století), která podporují takové uplatnění Skutků apoštolských 15:28,29, nalezneme v následujících dílech: Origenes Proti Celsovi, VIII, 29, 30, a Komentář k Matoušovi XI, 12, ; Klementův Vychovatel II, 7, a Stromata IV, 15; Klementiny; Homilie VII, 4, 8; Justin Mučedník Dialog XXXIV; Cyprian Traktáty, Quriniovi XII, 119; Učení dvanácti Apoštolů VI; Apoštolské konstituce VI, 12; Lucián, O smrti Peregrinově 16."

"(b) Západní texty vypouštějí ´co je zardoušené´ a přidávají negativní formu Zlatého pravidla ve verši 15:20 a 29 ... Ohledně (b) je zřejmé, že trojitý zákaz ... se vztahuje k mravním příkazům, aby se zdržovali modlářství, (mravní) nečistoty a prolévání krve (nebo-li vraždy), které jsou tak přidány k negativní formě Zlatého pravidla." ¹

Ohledně těchto textů se dozvídáme:

"Ve zbylých rukopisech, které Westcott a Hort oddělili, je tak zvaný Západní text nejstarší a nejrozšířenější. ...Jeho původ musí být velmi ranný, snad před polovinou druhého století. Marcion, Tatian, Justin, Irenaeus, Hippolytus, Tertullian a Cyprian, ti všichni používali ve větší či menší míře Západní verzi textu." ²

A tak když se ranní pisatelé zmiňují o zdržování se krve, nemá to nic společného s textem ze Skutků 15.kapitoly - tam se totiž mluví o vraždě, a nikoli o jedení krve. Je zřejmé, že přinejmenším mezi některými rannými křesťany byl zvyk nejíst krev založen na dřívějším rozhodnutí z Jeruzaléma, aby tak nedocházelo k znepokojování Židů. Ale není vnímán jako explicitní Biblický zákaz, je pouze výsledkem společenského vývoje.

Dnes dodržuje mnoho křesťanů podobné zvyky: Mnozí dbají na Tóru a vyhýbají se sňatkům mezi nejbližšími příbuznými. Většina zavrhuje polygamii. Mnozí považují neděli za "Křesťanský Sabat" atd. A přesto není o těchto věcech explicitně nikde nic v Novém Zákoně vyjádřeno. Jako svědkové Jehovovi máme mnoho vlastních tabu - například si vzájemně nepřejeme slovy "mnoho štěstí", nepřipíjíme si na počest, a mnoho dalších věcí odsuzujeme jako "pohanské". A přesto pro ně nenalézáme žádnou podporu v Bibli. V některých případech již dokonce tyto věci ani nejsou zakazovány v literatuře Společnosti Strážná věž.

Podobně, když problém nepřivádět Židovské křesťany ke klopýtání ustoupil do pozadí, byl závěr apoštolského koncilu ve Skutcích 15:28,29 rozšířen a bylo z něj vytvořeno společenské tabu, zákon nejíst krev. Zákonitostem v tomto vývoji lze snadno porozumět. Víme, že dokonce už i v ranné křesťanské církvi chtěli mnozí vytvářet pravidla a nařízení. Křesťané byli pod zákonem lásky, a taková pravidla nebyla nutná. Je obzvláště zajímavé připomenout si jeden ze spisů od Tertulliana, na který se Společnost Strážná věž odvolává. Jmenuje se O skromnosti. Žádný svědek Jehovův, který bude číst tento velmi radikální spis, nebude mít posílenu svou víru tím, jak tito Křesťanští Otcové často překrucovali skutečnosti a jak se vzdálili od prvotního křesťanství apoštolů.

Skutečnost, že nařízení bylo změněno z rituálního pravidla na etickou otázku demonstruje, že nebylo mnohými opisovači a rannými křesťany pochopeno jako dočasný zákon. Navzdory tomuto faktu udělali někteří křesťané stejnou chybu jako Společnost Strážná věž a interpretovali zákaz krve jako věčný (například Martin Luther). Důkazy ze spisů podporují myšlenku, že nařízení bylo vydáno proto, aby se v 1.století zabránilo klopýtání Židovských křesťanů. Nikoli jako věčný zákon.

Souhrn důkazů z Křesťanských Písem: Rukopisy církevních otců poskytují malou podporu pro tvrzení, že apoštolský koncil vytvořil věčný zákon proti jedení krve. Toto tvrzení sice může být diskutováno, ale má chabou pozici. Dále, transfuze krve není totéž, jako jedení krve. Nejdůležitější však je, že žádný výrok z období po smrti apoštolů, nemůže změnit přímé důkazy poskytnuté v samotném Novém Zákoně:

1. Jakub sám prohlásil, že tyto čtyři příkazy byly zveřejněny, protože Tóra byla čtena v Židovských synagogách každý sabat. (Skutky 15:21).
2. Pokud by se jednalo o seznam univerzálních pravidel pro křesťany, pak by některá, jako například vražda nebo krádež, zřetelně chyběla. Čtyři požadavky vyjmenované ve Skutcích 15:20,29 jsou přesně ty samé jako nařízení pro cizince, kteří žili ve starověkém Izraeli, a jsou vyjmenovány ve stejném pořadí a (3.Mojžíšova 17:1 až 18:27).
3. Slova samotná nejsou podána v příkazovém tvaru, což potvrzuje mnoho expertů na řečtinu. Tato skutečnost sama podkopává argumenty Společnosti Strážná věž.
4. Později Jakub opakuje, že dopis byl poslán proto, aby se křesťané vyhnuli přivádění křesťanských Židů ke klopýtání. Jakub také doporučil Pavlovi, aby se podrobil židovskému rituálu pro jisté období. Zdržování se jedení krve nebylo nic více než křesťanský závazek, kterým bylo vyhověno Židovskému rituálu. (Skutky 21:23-25)
5. Pavel zdůrazňuje ve svých dopisech, že svoboda jim poskytuje křesťanům právo jíst maso obětované modlám, což je právě jedna z věcí výslovně uvedená ve Skutcích 15.kapitole. Zároveň ale Pavel poznamenává, že než přivést někoho slabého ke klopýtání, je lepší se toho zdržovat. (1.Kor. 8:1,4,7).
6. Ježíš stanovil, že nic z toho co přichází do těla zvnějšku, nemůže člověka poskvrnit, a to jistě zahrnuje i maso obsahující krev. (Marek 7:15).

Je zajímavé, že používání některých Biblických textů, které odůvodňují nutnost nepřijímat krev, nemá nic společného se zakladatelem Společnosti Strážná věž Charlesem Taze Russellem. Týká se to zejména textu ve Skutcích 15:28, 29. Ve svém komentáři ohledně apoštolského koncilu, který je popsán ve Skutcích 15.kapitole, Russell napsal:

"[Jakub] spíše doporučuje jim prostě napsat, aby se zdržovali znečištění věcmi, které byly obětované modlám (verš 29) a zardoušeného a krve - jedení takových věcí se mohlo stát kamenem klopýtnutí pro jejich Židovské bratry (Viz 1. Kor. 8:4-13) - a smilstva" (Zion’s Watch Tower, Nov. 15, 1892, p. 1473, ang., reprints)

Po Russellově smrti začala Společnost Strážná věž postupně měnit svůj postoj. Strážná věž z 15.prosince, 1927, strana 371, ang., zdůrazňuje, že "zákaz krve" v 1.Moj.9:4 se vztahuje na celé lidstvo. Nicméně, dokud byl uplatňován pouze jako dietní zákon, spornou otázkou nebyl.

Klíčem k rozvoji současné nauky o krvi bylo jmenování Claytona J. Woodwortha za redaktora časopisu Zlatý věk. Ze zpětného historického pohledu lze říci, že Woodworth použil časopis ke hlásání svých neobvyklých osobních názorů na vědu a medicínu, a tak někde mezi šílenstvím a paranoiou vznikala semena nauky o krvi.

Stručný přehled novodobého historického vývoje:

1892 - První zmínka týkající se otázky krve ve Strážné věži. Russellův názor byl, že příkaz ve Skutcích 15.kapitole byl časově omezený a jeho účelem bylo podpořit jednotu mezi bratry při přechodu ze Židovského věku do Křesťanské éry (Watchtower 1/15, pp. 349-352).

1909 - Bratr Russell v komentáři ke Skutkům 15.kapitole dává najevo své přesvědčení, že dodržování zákazu nebylo "dáno všem křesťanům", ale sloužilo k udržování jednoty mezi křesťany židovského a pohanského původu. (Watchtower 4/15/09, p. 4374, ang.)

1919 - Clayton J. Woodworth se stává redaktorem časopisu Zlatý věk. (Watchtower 2/15/52, p. 128, ang.)

1923 - Článek s titulem: "Očkování je podvod" začal odpor Společnosti Strážná věž k očkování. (Golden Age, 1/3, p. 211 #35, ang). Uvádíme pro příklad citaci: "Bylo nezvratně dokázáno, že neexistují takové věci jako je vzteklina." (Golden Age, 4/22, p.455, #15, ang.).

1925 - V článku je vychvalován muž, který často daroval krev ke krevním transfuzím. (Golden Age, 7/29, p. 683, #52, ang.).

1929 - Očkování je znovu odsuzováno: "Myslící lidé spíše snesou neštovice než očkování ... Z tohoto důvodu je očkování zločin, skandál a přelud... nikdy nemůže zachránit jediný život". (Golden Age, 5/1, p. 502, #40, ang.).

1931 - Očkování je porušení Věčné smlouvy mezi Bohem a Noemem. (Golden Age 2/4/31, p. 293, ang.)

1931 - Společnost rozpoznává, že 1.Mojžíšova 9.kapitola a "Věčná smlouva" se ve skutečnosti netýká jedení krve. "Každý soudně uvažující musí vyvodit závěr, že to nebylo jedení krve co Bůh zavrhoval, ale bylo to uvedení krve zvířat do kontaktu s krví lidskou." (Golden Age, 2/4, p. 294, #42, ang.).

1935 - Očkování je přímou injekcí části zvířete do krevního oběhu člověka, a je tak přímým porušením zákona Jehovy Boha. (Golden Age 4/24/35, p. 465, ang.). 17 let svědkové odmítali očkování proti neštovicím, dokud Společnost po smrti bratra Woodwortha tento zákaz neodvolala. Jak se pak ukázalo, očkovací vakcíny proti neštovicím už dokonce ani z krve vyráběny nebyly. Během této doby se v časopise Zlatý věk objevilo mnoho karikatur, které znázorňovaly například děti poznamenané boláky po očkování. Jiné karikatury znázorňovaly "hloupé doktory" držící stříkačky s nápisem "Micka". Dnes si můžeme stěží představit, jak neuvěřitelně složitá situace se kolem této otázky vyvinula. Děti nemohly chodit do školy, protože neměli potvrzení o očkování. Svědek nemohl opustit zemi nebo do ni vstoupit, a svědkové ve věznících byli drženi na samotkách.

Je důležité vědět jak vážný problémem v té době neštovice byly. V roce 1921 bylo 100,000 případů neštovic jen v samotných Spojených Státech a úmrtnost na ně byla vyšší než 40%. Dnes již jen můžeme kroutit hlavou nad tím, kolik Svědků utrpělo vážné tělesné postižení nebo dokonce zemřelo díky poslechnutí zákazu očkování.

1940 - Zpráva o lékaři, který daroval čtvrtinu své vlastní krve během pohotovosti. Je vykreslen jako hrdina. (Consolation, 12/25, p.19, #53, ang.).

1945 - Transfuze krve a krevní produkty jsou oficiálně zakázány jako "pohanské a Boha znesvěcující." (Watchtower 7/1/45, p. 198-201, ang.)

1949 - O transplantacích orgánů je pojednáváno jako o přijatelných "zázracích moderní chirurgie." (12/22/49 - "Spare Parts for Your Body", ang.)

1951 - Clayton J. Woodworth, redaktor časopisu Zlatý věk a Útěcha (od roku 1946 Probuďte se), umírá a je pohřben 18.prosince 1951. (Watchtower 2/15/52, p. 128, ang.)

1952 - V dopise z 15.dubna 1952 je očkování, např. proti neštovicím, nyní oficiálně dovoleno. Mnozí svědkové je přijímali již spoustu let. Společnost Strážná věž byla již dříve informována svědkem jménem William Cetnar, že očkování proti neštovicím neobsahuje krev. Je jistě logické se domnívat, že zákaz byl oficiálně zrušen až v roce 1952 právě z úcty k Claytonu J.Woodworthovi, který se tak důrazně proti očkování stavěl. (Watchtower 12/15/52 P. 764, ang.)

1953 - Očkování není považováno za jedení krve a není již přirovnáváno k pohlavnímu styku. (Make Sure, P. 48, #47, ang.).

1954 - Krevní séra jsou špatná. "Řekli jsme, že je třeba získat asi 1,3 pinty plné krve abychom měli dostatečné množství bílkoviny - "frakce", známé jako gamaglobulin, pro jedinou injekci ... její vytvoření z plné krve ji tak zařazuje do stejné kategorie jako transfuzi krve, a vztahuje se na ni Jehovův zákaz přijímání krve do těla." (Awake! 01/08/1954 p. 24, ang.)

1958 - Odpověď na "Otázku čtenářů" vysvětluje, že pomazaná sestra může mít podíl na symbolech při památné slavnosti, jestliže přijala transfuzi krve. Má se na ni pohlížet jako na nezralou. (Watchtower 8/1/58, p.478, ang.)

1958 - Krevní sérum je v pořádku. Důležité rozhodnutí ohledně krevního séra (např. antitoxin proti záškrtu nebo gamaglobulin) oznamuje, že mohou být užity jako věc osobního rozhodnutí. (Watchtower 9/15/58, p.575, ang.)

1959 - Krev má být vylita, a z tohoto důvodu může být špatné uchovat vlastní krev mimo tělo k pozdějšímu vrácení zpět. (Watchtower 10/15/59, p. 640, ang.)

1961 - Přijmutí krve nebo zakázaných krevních produktů je postihnutelné vyloučením. (Watchtower 1/15/61, p. 63-64, ang.)

1961 - Darování orgánů těla je věcí svědomí. (Watchtower 8/1/61, p. 480, ang., Strážná věž 08/62 )

1961 - Rysy osobnosti, pohnutky ke spáchání vraždy a sebevraždy jsou přenášeny krví. (Watchtower 9/15/61, p. 564, ang., Český překlad je zde.)

1963 - Krevní sérum je špatné. Rozhodnutí z roku 1958 je změněno. Jakákoliv frakce krve je nyní pokládána za živinu a zakázána. Rozhodnutí neplatí pro očkování. (Watchtower 2/15/63, p. 121, ang.)
Poznámka: Publikovaný komentář z roku 1961 totiž způsobil mnoho zmatku ohledně krevního séra.

1964 - Krevní sérum je v pořádku. Pouze o 21 měsíců později se postoj znovu změnil. Čtvrtý naprostý obrat během sedmi let. (Watchtower 11/15/1964 pp. 680-3, ang.) Viz databáze publikovaných postojů Společnosti ke krevnímu séru.

1964 - Lékař, který je Svědek Jehovův, smí podat transfuzi pacientovi, který není svědkem. (Watchtower 11/15/64, p.682, ang.)

1966 - Krevní transfuze je přirovnána ke kanibalismu. (Watchtower, 7/1, p. 401, #57, ang., Český překlad je zde.)

1967 - Transplantace orgánů jsou podobné kanibalismu. Další úplný obrat v pochopení. Darování orgánů je nyní důrazně zakázáno. (Watchtower 11/15/67, p. 702, ang., Český překlad je zde.)

1971 - Srdce není pouze čerpadlem krve. Je spojeno s mozkem nervy, a je tak doslovným orgánem, kde jsou doslova utvářeny city, pohnutky, žádosti a emoce. (Watchtower 3/1/71, p. 133-135, ang., Strážná věž 01/72 )

1974 - Další úplný obrat ohledně krevního séra. Je znovu otázkou, která má být ponechána na svědomí jednotlivce. Zdá se, že v článku některé narážky ukazují, že přijmout sérum není úplně dobrým nápadem. (Watchtower 6/1/74, p. 352, ang.)

1975 - Ohledně léčby hemofilie pomocí srážlivých faktorů vyrobených z krevní plasmy Společnost říká, že praví křesťané nemohou tuto léčbu akceptovat s ohledem na Biblický příkaz zdržovat se krve. (Awake 2/22, p.30, #74, ang.).

1975 - Změna o čtyři měsíce později. Vedoucí sbor rozhodl, že krevní frakce pro pacienty s hemofilií jsou přijatelné jakožto otázka svědomí jednotlivce. Počátkem sedmdesátých let 20.století bylo bratrům řečeno, že mohou přijmout takovou léčbu pouze jedenkrát. Těm, kteří telefonovali Společnosti po 11.červnu bylo řečeno, že mají udělat osobní rozhodnutí o tom, zda přijmou srážlivé faktory VIII a IX. Tento přístup ale nebyl oficiálně vyhlášen po tři další roky. Nejspíše to bylo proto, že vedoucí sbor nechtěl oficiálně oznámit změnu svého stanoviska tak rychle. Ti, kdo předtím ohledně přijímání faktorů VIII a IX napsali Společnosti, byli přímo kontaktováni. Ti bratři a sestry, kteří však Společnosti pouze telefonovali, nemohli být přímo kontaktování, a proto pravděpodobně někteří zemřeli.

1975 - Ti, kdo přijímají krevní transfuze a transplantace orgánů na to mohou doplatit transplantací cizí osobnosti. (Watchtower 9/1/75, p. 519, ang., Strážná věž 10/76 )

1977 - Krevní transfuze jsou nyní považovány za transplantace orgánu. Rodiče musí odmítat krevní transfuze i pro své děti. (Jehovah's Witnesses and the Question of Blood, p.41, ang., Svědkové Jehovovi a otázka krve, 1977)

1978 - Změkčení náhledu na krevní sérum. Očividně není potravou k udržení života. Pacienti s hemofilií se nyní oficiálně dozvídají, že mohou přijmout léčbu s krevními komponenty nebo frakcemi. Ti, kteří kontaktovali Společnost, se to dozvěděli již před třemi lety, ti, kteří nikoli, pravděpodobně zemřeli. Svědkové smí používat během operací přístroj na mimotělní oběh, pokud je naplněn jinými tekutinami než krví. (Watchtower 6/15/78, p. 30-31, ang., Strážná věž 11/89 )

1980 - Další "nové světlo" a další úplný obrat týkající se transplantací orgánů. Již dále nejsou považovány za kanibalismus a starší nemají podnikat právní kroky proti svědkům, kteří mají transplantován nějaký orgán. (Watchtower 3/15/80, p. 31, ang., Strážná věž 01/06/82, str.32, Rak.)

1980 - Společnost nyní ustanovila stovky Výborů pro styk s nemocnicemi (HLC). Jsou vytvářeny seznamy sympatizujících lékařů. Výbory se také budou snažit obcházet lékaře ze sociálních služeb, kteří zasahují v případech neplnoletých dětí.

1982 - Společnost předkládá nauku o velkých a malých složkách krve. Malé složky jsou povoleny, velké zakázány. Hemodiluce je jmenována jako nevhodná. (Awake 6/22/82, p.25, ang., Český překlad je zde)

1984 - Transplantace kostní dřeně je otázkou svědomí, ale zdá se být spíše nedoporučována. (Watchtower 5/14/84, p. 31, ang., Strážná věž, 21/84 )

1984 - Společnost diskrétně opouští myšlenku, že doslovné srdce je zodpovědné za city, pohnutky, žádosti a emoce. (Watchtower 9/1/84, p. 6, ang., Strážná věž, 01/06/85, str.4-6, Rak.)

1985 - AIDS je využit k potvrzení důvěryhodnosti pozice Společnosti v otázce krve. (Watchtower 6/15/85, p. 30, ang.)

1988 - AIDS se stává celosvětovým problémem. Společnost jej často klade jako důkaz správnosti své nauky o krvi a tvrdí, že tato nauka ochraňuje svědky Jehovovy před AIDS. Společnost potvrzuje, že cca 10,000 Američanů s těžkou hemofilií bylo infikováno. Nezmiňuje se však, že tito jednotlivci byli infikování, protože se léčili faktory VIII a IX, které byly schváleny v posledních deseti letech i pro svědky Jehovovy. Odhaduje se, že se několik desítek svědků nakazilo nemocí AIDS právě tímto způsobem. (Awake 10/8/88, p. 11, ang.)

1989 - Společnost otvírá dveře některým intraoperačním autologním transfuzím. Ačkoli nejsou jmenovitě zmíněny, rozumí se, že užití sběrných technik je přípustné. (Watchtower 3/1/89, p. 30,31, ang., Strážná věž 20/89 )

1990 - Svědkové jsou povzbuzováni, aby si nacvičili, co odpoví, když budou dotazováni soudcem. (KM - 11/90, ang., Naše služba království, 11/90)

1992 - Obdobné téma týkající se dětí. (KM - 9/92, ang., Naše služba království, 9/92)

1992 - Společnost říká, abychom si nedělali starosti, zda potraviny obsahují krev pokud k tomu nemáme závažný důvod. (Watchtower 10/15/92, p. 30, ang., Strážná věž, 10/15/92, str. 30)

1994 - "Mladí lidé, kteří dali Boha na první místo" - článek o mladých Svědcích, kteří zemřeli proto, že nepřijali krev. (Awake 5/22/94, p.3-15, ang., Probuďte se 5/22/94, str.3-15)

1994 - Pojednání o Rh faktoru (je vyráběn z krevního séra). Článek tvrdí, že "Důsledně se k této otázce vyjadřoval jak tento časopis, tak i časopis Strážná věž". (Awake 12/8/94, p.27, ang., Probuďte se 12/8/94, str.27) Poznámka: Injekce Rh faktoru byly absolutně zakázány do roku 1974 a ještě do roku 1978 nebyly doporučovány. Svědkové kteří přijali tento "typ transfuze" byli označeni, a bylo s nimi nakládáno stejně jako s kýmkoliv jiným, kdo přijal transfuzi krve.

1995 - Svědkové mohou za jistých podmínek vrátit zpět do těla svoji vlastní krev. Akutní normovolemická hemodiluce a metoda sběru vlastní krve pomocí "Cell-Saveru" jsou přípustné. Tyto metody v sobě zahrnují krátké uskladnění krve mimo tělo. (Watchtower 8/1/95, p. 30, ang., Strážná věž 8/1/95, str. 30)

1997 - Starší jsou povzbuzováni, aby pomáhali a poskytovali porozumění těm kdo přijali transfuzi krve. V právních jednáních mají starší pamatovat na to, že láska je základem křesťanství a mají zmírňovat pevnost milosrdenstvím. (Watchtower 2/15/97, p. 20, ang., Strážná věž 2/15/97, str. 20)

1997 - Dan Sydlik, člen vedoucího sboru, nezareagoval na výzvu aby podpořil reformu v otázce krve. 23.února byla založena webová stránka "Nové světlo v otázce krve" (ang.). Tak začalo být organizováno toto reformní hnutí.

1997 - Společnost Strážná věž toleruje svědkům Jehovovým v Austrálii přijmout novou léčbu, která zahrnuje transfuzi bílých krvinek. Ty jsou ale ještě stále na seznamu zakázaných produktů z krve. Procedura se jmenuje "autografting" a má charakter spíše transplantace než transfuze (týká se leukocytů CD34+). Více o této metodě je zde.

1997 - Skupina osmi členů Výboru pro styk s nemocnicemi a několik starších se pravidelně stýká. V červnu vzniká AJWRB (Spojenectví Svědků Jehovových za reformu v otázce krve).

1997 - V listopadu začíná hromadná dopisová akce.

1998 - V březnu je přímo vedoucímu sboru adresována zásadní žádost ohledně změny v nauce. Významné lékařské časopisy nyní zaměřují svoji pozornost na toto reformní hnutí a etický spor se dále prohlubuje. Začínají fungovat další jazykové verze webu "Nové světlo v otázce krve".

1999 - Společnost Strážná věž se snaží odhalit a vyloučit každého, kdo je spojen s AJWRB.

1999 - AJWRB pořádá první významnou prezentaci na kongresu Americké akademie pohotovostních lékařů v Las Vegas v Nevadě.

2000 - Na jaře obdrželi cestující dozorci ve Spojených státech dopis s pokynem, aby informovali starší v místních sborech, že nemají vylučovat nikoho, kdo přijal transfuzi krve. Jestliže se však chování takového člověka stane známým, a starší se budou domnívat, že se jedná o zatvrzelého hříšníka, označí jej jako člověka, který se sám oddělil od Společnosti.

2000 - V červnu Společnost Strážná věž zavádí významnou změnu v nauce o krvi. "... Pokud však jde o frakce těchto základních složek, musí se každý křesťan po důkladném rozjímání spojeném s modlitbou rozhodnout sám na základě svého svědomí." To poskytlo podklad k přijímaní roztoků na bázi hemoglobinu přenášejících kyslík. (Watchtower 6/15/00 p.29-31, ang., Strážná věž 6/15/00 str.29-31)
Zprávy potvrzující nový postoj k hemoglobinu brzy pronikají do médií. V září se stává zřejmým, že Společnost Strážná věž dává povolení k používání hovězího hemoglobinu.

2000 - V říjnu Časopis lékařské etiky (Journal of Medical Ethics) publikuje, že došlo k velké porážce pozice Společnosti Strážná věž v rámci lékařské etické obce. Tyto významné články oslovily širokou lékařskou obec.

2000 - V říjnu AJWRB pořádá velkou výstavu na sjezdu Americké anesteziologické společnosti v San Franciscu v Kalifornii.

2001 - V lednu "British Medical Journal" publikuje článek "Bioetické aspekty nedávných změn v postoji odmítání krve svědky Jehovovými". Článek je publikován online a rychle následuje rozsáhlá diskuze mezi čtenáři.

2001 - V únoru AJWRB uveřejňuje nové schéma, které ilustruje revidovaný postoj Společnosti Strážná věž. Jeho podstatou je, že ve frakcionované podobě smí být užito 100% z krve.

2004 - Strážná věž z 15.6.2004 dále rozvíjí článek z 15.6.2000. Poprvé se řadoví svědkové Jehovovi učí, že samotná největší složka krve (hemoglobin) je nyní povolena jakožto věc osobního rozhodnutí. (Zasvěcení a členové AJWRB to vědí již čtyři roky. Svědkové Jehovovi mohou používat přípravky Polyheme a Hemopure, které jsou dostupné například v klinických studiích.)

Footnotes:

1. Bruce M. Metzger: A Textual Commentary on the Greek New Testament, p. 430-1

2. Bruce M. Metzger: The Text of the New Testament, 1968, NY: Oxford University Press, p. 132

by Zack Daniels

In order to understand how the Society’s objections to transfusion medicine were originally conceived and formulated, it must first be realized that mankind has not always understood just exactly what part blood played in sustaining the life of the body. A very basic misconception that existed from the time of Claudius Galen in the 2nd century clear up to the late 19th century was the belief that the blood was ultimately the food upon which the body internally sustained itself. This misunderstanding can be found here and there in the literature of the time period and even beyond because it continued to be a "laymen’s misconception" even into the 20th century. As an example of how this misconception influenced the thinking of even intelligent well educated people in times past, consider this quote from the 1898 novel War Of The Worlds:

"Strange as it may seem to a human being, all the complex apparatus of digestion, which makes up the bulk of our bodies, did not exist in the Martians....They did not eat, much less digest. Instead they took the fresh living blood of other creatures and injected it into their own veins."

"Among the barbarous and fierce, savage nations, such as the Scythians, Tartars, desert Arabs, Scandinavians, etc., who lived most on animal blood, there were some even who drank the blood of their enemies after making cups of their skulls. And quite interestingly, in our consultation of various works on the subject of blood, this related item came to light on page 113, column one, of Volume 4 of The Encyclopedia Americana, Revised Edition of 1929:

"Transfusion of blood dates as far back as the time of the ancient Egyptians. The earliest reported case is that practiced on Pope Innocent VIII in 1492. The operation cost the lives of three youths and the Pontiff’s life was not saved. Great strides in the research and practice of transfusion on animals were made after Harvey’s discovery of the circulation of blood in the middle of the 17th century. Physicians in Germany, England and France were especially active in the work of blood transfusion after this discovery. They reasoned that as the blood is the principal medium by which the body is nourished, transfusion, therefore, is a quicker and shorter road to feed an ill-nourished body than eating food which turns to blood after several changes. So transfusion was thought of not only as a cure, but also a rejuvenator."

By the year 1950, this view had solidified to the point where the Society was referring to both as simply the "transfer" of blood (see for example W50 pp. 80 & 143) This viewpoint was crystal clear in explanations such as the one that appeared in the July 1, 1951 issue of The Watchtower on page 415:

A patient in the hospital may be fed through the mouth, through the nose, or through the veins. When sugar solutions are given intravenously, it is called intravenous feeding. So the hospital's own terminology recognizes as feeding the process of putting nutrition into one's system via the veins. Hence the attendant administering the transfusion is feeding the patient blood through the veins, and the patient receiving it is eating it through his veins.

It is of no consequence that the blood is taken into the body through the veins instead of the mouth. Nor does the claim by some that it is not the same as intravenous feeding carry weight. The fact is that it nourishes or sustains the life of the body. In harmony with this is a statement in the book Hemorrhage and Transfusion, by George W. Crile, A.M., M.D., who quotes a letter from Denys, French physician and early researcher in the field of transfusions. It says: "In performing transfusion it is nothing else than nourishing by a shorter road than ordinary—that is to say, placing in the veins blood all made in place of taking food which only turns to blood after several changes."

What follows however, is the complete quote from the original book as it appears in Chapter VII "A Brief History Of Transfusion."

"In the same year Denys of Montpellier, wrote concerning experiments which he performed on animals. He followed Lower's method in a general way except that he did not withdraw enough blood from the donor to cause death. He also tried transfusion from three calves to three dogs with success in each case. In a letter to M. de Montmore he describes two transfusions which he made on patients. His idea was that "In practicing transfusion one can only imitate the example of nature which, in order to nourish the fetus in the uterus of the mother, makes a continuous transfusion of the blood of the mother into the body of the infant through the umbilical vein. In performing transfusion it is nothing else than nourishing by a shorter road than ordinary--that is to say, placing in the veins blood all made in place of taking food which only turns to blood after several changes" (Hemorrhage and Transfusion: An Experimental and Clinical Research pp. 153, 154)

Even if we are to discount the element of dishonesty which was beginning to manifest itself in the treatment of this subject, we are still left with a clear example of a gross misunderstanding of basic biology on the part of the Society. For anyone in 1961 with even a high school education to claim that the body was directly nourished by the blood was absurd. Your blood carries nourishment to the cells of your body. This is done by the blood plasma and its solutes. Each and every cell of your body is nourished on an individual basis by being in direct contact with the blood stream. Your digestive system breaks the food you eat down into soluble materials that can diffuse into the plasma, namely amino acids, simple sugars, fatty acids, trace elements (vitamins and minerals) and water. The plasma, being mostly water itself, functions simply as the means of conveyance, in a manner analogous to the way your hand is the means of conveyance whereby nourishment is carried to your mouth. You don't bite the fingers off of your hand and swallow them when you eat, and the individual cells of your body do not devour your blood as it goes by and this was certainly known in the 1950’s and early 60’s. Despite this though, the Society’s statements on the blood issue during this time period all reflected this mistaken idea. The 1953 edition of the publication "Make Sure Of All Things" on page 47 gave this definition of blood transfusion:

"Transferring blood from the veins or arteries of one person to another. As in intravenous feeding, it is A feeding on blood. An unscriptural practice."

In a further argument for transfusion, it is claimed that what is transfused is merely a vehicle to convey food directly to the human body, and that the body does not feed on the vehicle itself. We therefore ask the question: After the transfused vehicular blood has released its oxygen and food elements to the body tissues of the patient, is this vehicular blood extracted from the patient's body and transfused back into the body of the blood donor? This would be quite embarrassing and impossible, especially where the blood donor or donors are not known or if the blood has been taken from a newly dead cadaver. So the transfused vehicular material is left in the patient's body. What then? Well, in the course of the years during which the human body renews itself into a new body, this vehicular blood is used or consumed by the patient's body, the same as any other transplant of an organ. In what way, then, does this outworking of things differ essentially from feeding on the transfused blood? The results are the same: the patient's body does sustain itself by transfused stuff.

Each time the prohibition of blood is mentioned in the Scriptures it is in connection with taking it as food, and so it is as a nutrient that we are concerned with in its being forbidden.(bold added)

Overlapping the second explanation but outlasting it in the end, a third rationale drew an analogy between blood and other substances. For example: certain substances have the same effect on the body whether they are taken orally or by injection and thus a prohibition against taking one of these orally would also apply to taking it intravenously. This principle was said to be equally true with blood. This analogy appeared as long ago as 1968 in the publication "The Truth That Leads To Eternal Life" and as recently as 1989 in the publication "Reasoning From The Scriptures." In both of these books alcohol was the substance used in the analogy. In the booklet "Jehovah's Witnesses and the Question Of Blood." (1977) on page 18, the same line of reasoning was used, this time with antibiotics:

Doctors know that a person can be fed through the mouth or intravenously. Likewise, certain medicines can be administered through various routes. Some antibiotics, for instance, can be taken orally in tablet form or injected into a person's muscles or circulatory system (intravenously). What if you had taken a certain antibiotic tablet and, because of having a dangerous allergic reaction, were warned to abstain from that drug in the future? Would it be reasonable to consider that medical warning to mean that you could not take the drug in tablet form but could safely inject it into your bloodstream? Hardly! The main point would not be the route of administration, but that you should abstain from that antibiotic altogether. Similarly, the decree that Christians must 'abstain from blood' clearly covers the taking of blood into the body, whether through the mouth or directly into the bloodstream.

A viable blood product like packed RBC 's for example is alive; it is living tissue. This is the whole reason that blood products typically have a limited shelf life. When they are no longer viable, they are useless. When they are eaten, the digestive process kills this living tissue. Blood transfused however, retains its form and resumes its divinely designed function in the body of the recipient. For all intents and purposes then, a blood transfusion is an organ transplant. Even the Blood booklet itself on page 41 acknowledged this fact:

Consequently, whether having religious objections to blood transfusions or not, many a person might decline blood simply because it is essentially an organ transplant that at best is only partially compatible with his own blood. [bold added] - Jehovah's Witnesses and the Question of Blood, p.41

"Consider a man who is told by his doctor that he must abstain from alcohol. Would he be obedient if he quit drinking alcohol but had it put directly into his veins?" Reasoning from the Scriptures p. 73

"Consider a man who is told by his doctor that he must abstain from meat. Would he be obedient if he quit eating meat but accepted a kidney transplant?"

The year 1980 brought a reversal on the Society's 1967 ruling on the question of organ transplants. They were now allowed as a matter of conscience again. This further weakened the case against blood transfusions. Remember that in 1967 organ transplants had been condemned for the exact same reason that blood transfusions were. Now, that reason was officially retracted. After having said publicly that taking a donated organ into the body via transplant need not be viewed as eating it in principle, the Society could not very well at this point fall back on the explanation they had just rejected and say that taking donated blood into the body via transfusion was eating it, especially after having admitted just three years prior to this that a blood transfusion was "essentially an organ transplant."

In our view, this was the point at which the Society completely lost their case against blood transfusions. No longer could they without contradiction, make the claim that a blood transfusion was the same even in principle as the eating of blood and because of this, the original ties to the scriptural prohibition against eating blood were damaged beyond repair. The Society did not give up, but from this point forward any explanation establishing a link between blood transfusions and the eating of blood would only be made in the vaguest, most roundabout of ways.

In the brochure How Can Blood Save Your Life? (1990) on page 6 the attempt was again made to link the eating of blood with transfusions by quoting from a 17th century professor of anatomy named Thomas Bartholin, who thought the two were similar:

Similar is the receiving of alien blood from a cut vein, either through the mouth or by instruments of transfusion. The authors of this operation are held in terror by the divine law, by which the eating of blood is prohibited.'

Finally the explanations ceased altogether. In the largest recent article on the blood issue, entitled "Treasure the Real Life" which appeared in the January 15 1995 issue of The Watchtower, no attempt at all was made to explain why a blood transfusion would be the same as eating blood. In order to cope with the complete absence of even a tiny shred of proof that would in any way substantiate this idea, the Society has had to resort to embroidering the scriptures, that is to say rephrasing the pertinent texts in a way which greatly enlarges their scope. The most common of these rewordings in the publications is referred to as "The Creator's ban on taking in blood to sustain life." There are a number of problems with this approach though.

First of all, stating Jehovah's law in terms this draconian would prohibit any and all uses of blood. This is quite impossible to harmonize with the Society's current position which allows some blood components and prohibits others.

The most obvious problem with this approach however, is that NOWHERE in the Bible can you find Jehovah's law on blood expressed in these terms. At no place in the Bible is a distinction ever drawn as to the motives one might have in eating blood. It didn't matter if it sustained your life or not and because of this 'sustaining life' was not an issue. In like fashion the substitution of the word 'eat' with the phrase 'taking in' is completely meaningless and even diversionary because nowhere in the Bible is it even hinted that blood could enter your body in a way other than by eating and because of this the broader aspect of 'taking in' (e.g. a tissue transplant) is not an issue either. The facts prove that, the transfusion of a blood product is not analogous to eating it.

Rephrasing the Bible in this way makes it appear to say something that in reality it doesn't say at all. One has to wonder why there would be a need to rephrase the scriptures in the first place? To attempt to prove a point that has not and cannot be proven with reason and logic? One would logically suppose that Jehovah God, the creator of language itself would be capable of clearly and distinctly expressing his will to his servants in a way that would eliminate the need for subsequent generations to add to it, reinterpret it and reword it.

In view of the pejorative nature of the argumentation that has been used to uphold the prohibition on blood transfusions, one might wonder why the Society has stuck so doggedly to the position that transfusions do in fact constitute a feeding upon blood. I cannot begin to explain all the reasons, but the foremost would have to be that this is a moral necessity on the Society's part.

When one considers the question from purely a legal standpoint, it takes no great insight to realize that showing the act in question to be prohibited by proving that it definitely does fall under the umbrella of what the law specifically states is a much sounder approach than stretching the law to cover an act that definitely falls outside those boundaries by the arbitrary claim that the law could have/should have/might have meant more than what is specifically stated. Even if this would be permissible from a legal standpoint, it must be remembered that we are dealing with a religious, not a legal question. As a religious stand based upon the Bible, there are some very strong scriptural precedents that rule out the "stretch the law to fit the situation" approach. The Society has always been cognizant of the moral necessity of providing a clear link which would positively place the medical procedure of transfusion within the definitive boundaries of what was specifically forbidden in scripture, namely the eating of blood. This was stated very succinctly over 40 years ago:

It is his law we are seeking to comply with in this matter of blood, and after we have followed his requirement to bleed the animal, and thus met his demands, is that not sufficient? We need not become absurd and quibble like a Pharisee, piling on burdens beyond the requirements of divine law.-Matt. 23:4. w51 7/1 415 Questions from Readers

Therefore it should be self-evident that as long as the acceptance of a blood product remains a disfellowshiping offense, the need to positively link a transfusion with the original biblical prohibition has never become a non-issue and never will. However that is exactly the problem the Society now faces. If the original premise is to be accepted by anyone today, it should not be too much to ask for them to justify this premise with a logical explanation. How could anyone expect parents to make these kind of health-care decisions for their children if the underlying principles cannot be adequately explained?

In this regard, it can be seen that despite 53 years of trying, no lucid explanation has ever been given. Today the Society is reduced to rewording the Bible and using misconceptions about blood from the 1600's as proof of their claim. The fact that the Society cannot quote from a single modern source is further symptomatic of the problem they now face, which is that the very reason that blood transfusions were declared as unscriptural in the first place was based upon a mistaken premise. No medical doctor anywhere (including those who are Witnesses) will come forward in support of this position. For this reason, the Society today no longer even attempts to explain why transfusions would fall under the prohibition against eating blood because it has become impossible to perpetuate the original mistaken premise.